Odstupné z Lucemburska: Spolkový finanční soud rozhodl pro Německo!

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am

Zjistěte, jak jsou od rozhodnutí Spolkového finančního soudu z 20. března 2025 regulovány německé daně z odstupného z Lucemburska.

Erfahren Sie, wie deutsche Abgaben auf Abfindungen aus Luxemburg seit dem Urteil des Bundesfinanzhofs vom 20. März 2025 geregelt werden.
Zjistěte, jak jsou od rozhodnutí Spolkového finančního soudu z 20. března 2025 regulovány německé daně z odstupného z Lucemburska.

Odstupné z Lucemburska: Spolkový finanční soud rozhodl pro Německo!

Dne 30. května 2025 byla zveřejněna klíčová rozhodnutí Spolkového finančního soudu (BFH) ohledně zdanění odstupného z Lucemburska. Rechtslupe uvádí, že Spolková republika Německo má právo zdanit odstupné přijaté zaměstnanci v souladu s článkem S1 4 Lucemburského velkovévodství v souladu s článkem S1 Lucemburského velkovévodství DBA-Lucembursko 2012. Zejména bylo upřesněno, že zaměstnanec žijící v Německu podléhá v daném roce neomezené dani z příjmu a ke zdanění bude použit jeho celosvětový příjem, který zahrnuje i platby ze zahraničních zdrojů.

V rámci nedávného rozhodnutí Spolkový finanční soud rozhodl, že odstupné vyplacené v souvislosti s předčasným ukončením pracovních smluv je považováno za příjem ze zaměstnání v souladu s § 19 zákona o daních z příjmů (EStG). Tento právní rámec dává Německu výhradní právo na zdanění těchto odstupných, zatímco lucemburský DBA 2012 nepovoluje výjimky pro tyto platby.

Daňové právo a odstupné

Další zásadní zjištění se týká typu odstupného. Ta se nepřiznává za konkrétní činnost, ale spíše jako náhrada za ztrátu zaměstnání. Právo na zdanění tedy nelze zpochybnit. Nařízení o dohodě o konzultaci (KonsVerLUXV) ze dne 9. července 2012 a memorandum o porozumění k dohodě z roku 1958 se nevztahují na DTA-Lucembursko uzavřené v roce 2012. To byl zásadní bod v rozsudku Spolkového finančního soudu, který byl vydán dne 20. března 2025 pod spisovou značkou 2 VI2 R.

Spolkový finanční soud navíc zdůraznil, že jeho správní praxe nevidí v uplatňování vzájemné dohody žádnou protiústavnost. Zásada rovnosti nepřiznává žádné právo na uplatňování nezákonných správních praktik, což posiluje postavení německé finanční správy. Správa důsledně uplatňuje požadavky, které již platí, a nezjistila žádné strukturální nedostatky v prosazování.

Rozhodnutí také zdůrazňuje, že platy a podobné odměny mohou být zdaněny pouze ve státě bydliště v souladu s čl. 14 odst. 1 věta 1 DBA-Lucembursko 2012, pokud není práce vykonávána ve druhém smluvním státě. Jasnost tohoto nařízení dává daňovým poplatníkům v Německu i daňové správě jasný základ pro jednání.

Podrobnější informace o tomto tématu naleznete v dokumentaci Bundesfinanzhof.