Intendant Fehlmann mluví o své schumannovské touze

Intendant Fehlmann mluví o své schumannovské touze

Beat Fehlmann, ředitel Německé státní filharmonie Porýní-Falc, vyjadřuje hlubokou touhu pohovořit se slavným skladatelem Robertem Schumannem (1810-1856) o jeho díle. Fehlmann si za mnoho let vybudoval úzký vztah k Schumannově hudbě a popisuje, jak se mu daří ho postupně přibližovat. Často však také zažívá zmatek a zvláštní výzvu, pokud jde o uchopení komplexních emocionálních a tonálních rozměrů Schumannových skladeb.

Jeho zájem se soustředí méně na technickou stránku hudby a více na emocionální aspekty a zvukový design. Jak vysvětluje Fehlmann, hlubší vysvětlení Schumannova díla nemusí zmenšit kouzlo hudby, ale spíše prohloubit její fascinaci. „Hudba je pro mě zrcadlem sebevnímání,“ zdůrazňuje a poukazuje na konfrontaci se sebou samým, kterou Schumannova díla od člověka vyžadují.

Kapitola se chýlí ke konci

Beat Fehlmann čeká významný zlom ve své kariéře: na konci srpna po sedmi letech končí jako ředitel v Ludwigshafenu. V budoucnu nastoupí na pozici uměleckého ředitele a jednatele Hudební akademie v Lichtenštejnsku. Tato změna znamená nejen novou etapu v jeho profesní kariéře, ale také rozloučení s městem, které pro něj během jeho ředitelování hodně znamenalo.

Fehlmann využívá příležitosti k ohlédnutí za výzvami a radostmi, které zažil během svého působení v Ludwigshafenu. Jeho touha mít možnost osobně vyzpovídat Schumanna zůstává vášnivým snem, který si stále hýčká. Toto spojení s hudbou a emocionálním obsahem zůstane ústředním prvkem jeho budoucího působení v Lichtenštejnsku.

Režisérovy úvahy ukazují nejen jeho osobní vztah k Schumannovi, ale také univerzální hodnotu hudby jako vyjádření lidských emocí a sebepoznání. Jak Fehlmann uplatní svou vizi a názory ve své nové roli, se teprve uvidí.

The noviny Saarbrücken a Čas referovat o Fehlmannových uměleckých hodnotách a jeho myšlenkách na Roberta Schumanna, což by také mohlo hrát důležitou roli v jeho budoucím angažmá v Lichtenštejnsku.